Na Bouzov a na Mírov
Zítra je poslední srpnový pátek. Ráno bude hezky a bezvětří. Končí prázdniny, tak se s nimi pojďme rozloučit hezkým výletem na padacích. Martin Orlík se bez váhání přidává a Peťa Vitásek také dlouho neotálí. Je tady na servis Juraj, ale musí vyrazit k domovu, tak nás ráno doprovodí alespoň k Olomouci a pak se bude vracet. Dáváme mu tedy k odzkoušení nové Rodeo Blue line a sami si mezi sebe rozdělíme F-lighty s obaly pro F&Go. Padáky Warp a Snake zaručují stejnou rychlost.
Chtěl bych letět Drahanskou vrchovinou a navštívit hrad Bouzov a věznici na Mírově s přistáním u Zábřehu. Sem je to vzduchem 90 kilometrů a odtud mám vyzkoušeno Leo expresem zpátky za pouhých 40 minut. Startujeme před sedmou a Juraj se po půl hodině letu s námi loučí a vrací se zpátky. My uhýbáme ke kopečkům a Martin s Petrem mě následují. Ale rovinka od Olomouce mě nebaví, tak šlapu do speedu s počkám kluky u kopečků.
Občas se ohlédnu a protože je vidím, letím dál. U Slatinic na ně čekám, ale objevuje se jen Martin. Vydáváme se tedy společně zpátky hledat Petra ale nemůžeme jej ve vzduchu objevit. Poslouchám ale muziku v přilbě FC5 z bluetoothem připojeného telefonu a tak zkusím Petra vytočit. Přistál v pořádku u Třebčína v poli a suší padák. Až později si poslechneme podrobnosti. Pro nouzové přistání si vybral bezva hladké pole a až těsně před přistáním si všiml traktoru, který tam stříkal močku. Smradlavý a mokrý padák (bohužel můj) pak trochu osušil u nádraží a znovu odstartoval tentokrát už na cestu zpátky. Po našem návratu už jej sprchoval čistou vodou a sušil u hangáru.
My ale kopírujeme lesíky a hájky a fotíme se nad Bouzovem a Mírovem. Oj jak je krásné svobodně si létat, zatímco jiní na nás smutně koukají z nádvoří věznice. V Zábřehu po skoro dvou pohodových hodinách ve vzduchu přistáváme na louku kilometr od nádraží. Viděli nás z blízkého domu a přišli se zeptat, jestli jsme v pořádku a něco nepotřebujeme. Hezký pocit pro piloty. Potom už jenom sbalit výbavu, pěšky z kopce na nádraží, povinné foto s Janem Eskymo Welzlem, slavným to místním rodákem, a vlakem zpátky do Přerova. Prázdniny sice končí, ale na podzim máme ještě naplánováno mnoho hezkých výletů. Více se o podobném způsobu cestování dočtete na stránkách www.nirvana.cz
F-light 160 a Warp 22 plují vzduchem 
Nad Bouzovem. Kamarád Karel mi minule v letištním baru vyprávěl zajímavou historii hradu a také o Řádu německých rytířů 
Martin nad věznicích v Mírově 
Tady teprve zahřívá paramotor 
Martin při přípravě stroje 
No a Juraj s Rodeo Blue line 
Nad štěrkáčem Donbas u Tovačova 
Počkej na mě lumpe, pošlapu ti vrchlík 
Pronásledujeme Moravu proti proudu k Olomouci 
Juraj se od nás odpojuje před Olomoucí dobrovolně 
Peťa se od nás odpojuje u Třebčína nedobrovolně 
My s Martinem si užíváme bezvětří a hezkého počasí 
Lázně Slatinice na úpatí Velkého Košíře 
Kostel Nanebevzetí Panny Marie tamtéž 
Je hezké bydlet uprostřed zahrady s výhledem na Hanou až k Olomouci 
Některé domy jsou opravdu nádherné a pěkně upravené 
Bouzov mě vždycky baví 
Motorest Studená Loučka nad Mohelnicí pro mě navždy proslavil Luďa Vlach. Zavedl jej jako podnik a pořádal u nej na nedaleké louce paramotorové srazy 
Nad Mírovem 
Si vždycky říkám jaké je to být volný jako pták 
Přistání a nádraží v Zábřehu 
Martin balí stroj 
Připraveno k pochodu 
I my jsme ready to go 
V Zábřehu žil Jan Eskymo Wencl. V 16 letech odešel na rok na zkušenou do světa a vrátil se krátce po 35 letech, aby zase odcestoval. Jeho příběh stojí za přečtení 
90 kilometrů, dvě hodinky letu paráda 
Peťa sprchuje nejen sebe ale i padák. Už oba pomalu přestávají smrdět
