Nejtěžší letecký závod na Zemi. 1000mil dlouhé dobrodružství, kde jste jen vy a váš paramotor. Ultimátní XC dobrodružný závod po obloze. Žádný jiný letecký závod, není Icarus Trophy ani podobný. Surový, nefalšovaný, dobrodružný, letecký závod, pro opravdové dobrodruhy. Poskytuje nespočet dobrodružství v obrovské oblasti, mezi startovní a cílovou čárou. Jste pod dohledem satelitů a máte tak pouze pro sebe naprostou svobodu objevování. Berte to, jako prostor s virtuální hranicí, který obsahuje miliony hektarů blaha z dobrodružného objevování.
Icarus Trophy je rozdělena do dvou kategorií. ZÁVOD a DOBRODRUŽSTVÍ.
Kategorie ZÁVOD:
Piloti zde bojují o vítězství. K cílové čáře, smíte cestovat jen po obloze a nikdo zvenčí, vám nesmí pomoct. Vše potřebné si musíte nést sami, ale můžete kupovat věci dostupné cestou. První, který protne cílovou čáru, vyhrává.
Kategorie DOBRODRUŽSTVÍ:
V této kategorii, vše, co musíte udělat, je dostat se do cíle. Cestou nejspíš zažijete největší dobrodružství svého života, je jedno, kdy se dostanete do cíle.
Pořadatelé Icarus Trophy, sledují každý váš pohyb satelitem, ale vy o nich ani nevíte. Účel jejich dohledu, není vás navádět, abyste se neztratili nebo vám pomáhat, když jste unavení, ale zakročit, v případě nutné záchrany. Tento unikátní způsob umožňuje objevovat neznámé terény a zažívat neskutečná dobrodružství.
Australský pilot, David Wainwright, vyhrál v roce 2016 Icarus Trophy v USA, se strojem Nirvana! Toto jsou jeho vlastní slova o tomto nejtěžším paramotorovém závodě na Zemi:
„Závod byl úžasný, opravdu jsem si během závodu užil, ty starty a přistání z velmi omezených prostor, kvůli dotankování. Zvláště musím vyzdvihnout start z parkoviště náklaďáků, který jsem absolvoval severně, hned vedle Klamathských vodopádů. Opravdu mě „nakoplo,“ slyšet od tolika lidí, jak je to, co jsem udělal, inspirovalo, vážně mě potěšilo, zažehnout v lidech jiskru chuti, vyzkoušet tento druh činností a trochu si posunout limity toho, co je vlastně možné.
První den jsem uletěl přes 400km a první polovinu letu jsem musel bojovat se silným protivětrem, sednul jsem v devět hodin večer v sedle v Bend Origen. Druhý den jsem udělal 9,5hodin a 475km a nacházel se pouhých 250km od cílové čáry a třetí den jsem protnul cílovou čáru v pozdních ranních hodinách, pár hodin se poflakoval a znovu odstartoval, abych se potkal se zbytkem chlapů na trase, kteří ještě letěli. Let třetího dne jsem ukončil po 500km, urazil jsem polovinu trati zpět, potkal jsem se se zbytkem a letěl poté s nimi zase zpět k cílové čáře. Byla to ukrutná zábava a během večerní pekelné párty ve Weedu v Kalifornii se zkazilo počasí a na pár dní nás uzemnilo.
Nakonec jsem, na svém Instinctu 200 High Line, uletěl přes 2000km a strávil 45hodin ve vzduchu, bez jakéhokoliv problému, nepočítaje (mým přistáním) poškozeného, vypínacího tlačítka, které jsem spravil během zanedbatelné chvilky. Myslím, že bych to dokázal s nějakým jiným motorem. Je prostě neuvěřitelně pohodlný, strávíte ve vzduchu tolik času a chcete se zase a znovu bavit, den za dnem… je to stroj, který prostě chcete!“
