Karel Šindar mě v roce 1994 dal na záda motorovou krosnu a vyžduchal mě do vzduchu. V ten moment jsem jako pravověrný zapřisáhlý volnolétač vzal na milost mororový paragliding. Oba jsme mezitím strávili ve vzduchu spoustu hodin. Dokonce jsme si spolu polétali u Eugena v Africe nedaleko Krugerova národního parku. No a teď se já chystám do Afriky na Icarus Trophy a připravuji pro sebe a Eugena nový paramotor F-light 200.
Karel přijal pozvání strávit se mnou víkend a pomoci s přípravami a záletem. V pátek a sobotu chystáme a testujeme přídavnou nádrž s integrovaným záložákem a na neděli nám konečně vyjde počasí na cestu. Připravíme tedy dva F-light 200 a tím, že oba létáme Snake 20, můžeme udělat srovnávací test. Každý je vybaven jiným vyfukem a my budeme měřit výkony, teploty a spotřebu. Vítr nám nahrává a severní proudění nás požene ke Karlovi domů do Hodonína.
Zapichuji kružítko do Břeclavi. Máme nalito 7 litrů, tak ať to vydá alespoň 100 kilometrů. Startujeme v šest hodin ráno. Spojení máme vysílačkami, ale pro Karla jsem vytáhl svou záložní a přestože baterky ukazovaly víc než polovinu kapacity, hned po startu jsme odkázáni na gestikulaci rukama. Nevadí máme před sebou řeku Moravu, Kroměříž, Chřiby, hrad Buchlov, zámek Milotice, Dolní Bojanovice ( tady jsem u Karla doma téměř rok bydlel ) Josefovské vinice a konečně Břeclav.
Cesta je parádní a hezky nám ubíhá. Jen u Buchlova letám a bez vysílačky se snažím 10 minut ulovit fotografii padáku v hezkem postavení. Takže u Kyjova mě GPS ukazuje 40 minut do cíle a mě zbývá méně než 3 litry paliva. Gestikuluji Karlovi, že dál letím přímo a on se může podívat po svém okolí. Já tedy přistávám nedaleko Břeclavského letiště ještě s litrem paliva. No a na zemi mě překvapí telefon. Karel přistál na hřišti v Josefově, kde si myslel, že budu bez paliva sedět. Takže oranice a start směrem ke mě. Já už mám sbaleno a vysvětluji že čekám u fabriky s komínem vedle nádraží.
Vidím jej přilétat a taky odlétat, a to hned několikrát, než mi dojde, že mě nemůže najít a tak s těžkým srdcem vytahuji hezky sbalený padák a roztahuji jej na pole kde čekám. Karel přistává a v nádrži mu zbývá 0 litrů paliva. Obdivuji jeho chladnokrevnost. Balíme a jdeme na nádraží. Zbytek už je klasika. Vlak do Přerova ( Karel jel vlakem naposledy v roce 1993 na naší cestě s padáky do Bulharska inspirované knihou Lidé s křídly netopýrů od Štěpána Macharta) Taxi nás bere z nádraží a u kávy ukončujeme hezký výlet. Tak po dlouhých 24 letech zase výlet se svým učitelem motorového paraglidingu.
Břeclav vlastně při tomto směru větru se po Česku ani dál letět nedá. 
Karel nemá problém vstát se mnou ráno za kuropění. 
Ready to Go. 
F-light 200 a Snake 20. Tento kousek jsem létal na Parabatix v Dubaji. U Káji je v dobrých rukou. 
Moje upravené volné konce a zajištěný pin místo karabiny. Vypadá to trochu bizardně, ale prošlo trhačkama a funguje skvěle. 
Na kroměřížském letišti je každoroční sraz vrtulníkových modelářů. 
U Milovic má kamarád Honza hezký hřebčín. Což není v okolí nic neobvyklého. Tady je jediná změna – v zadní budově má hangár pro dvě helikoptéry. 
Chřiby. Moc přistávaček tu není, pokud člověk není veverka
Hrad Buchlov. Má velmi hezkou zbrojnici ( si pamatuju z návštěvy v dětství ) 
Zámek Milotice u Kyjova. 
Koukám nám to zase hezky letí. 
Dolní Bojanovice nebo jak z okolních dědin říkají Las Vegas ( kvůli hezky osvětlené návsi) v řadovkách vlevo jsem u Karla bydlel, když jsem v 90 letech měl kosmetický salon v Hodoníně. 
Hm…. snad už se podívám po přistání. 
A hele pole nedaleko nádraží Břeclav. 
Karel v bobech. 
Tvrďák. Přiletěl na výpary. 
Na nádraží to máme něco málo přes kilometr. 
Přísná paní průvodčí nám vyúčtovala příplatek za zavazadla. Benzin jsme ale neměli tentokrát byl do mrtě vylétán takže bez připomínek. 
Taxi na letiště prosím. 
Vzdálenost 98 km, čas 1:30 hodiny, průměrná rychlost 66,3 km/h , Maximální rychlost 89,4 km/h.
